Daniel Lochman

School: Gymnázium Mikuláše Koperníka Bílovec

Topic: Ariel

---

Upřímně v nejmenším netuším. Když jsem studoval všechny měsíce Uranu – jeden po druhém –, nebyl jsem zprvu s to nalézt mezi Ariel, Oberonem a Titanií výraznějších rozdílů. Jistě, teď se určitě nadmíru divíte, jak mohu natolik různorodé, v útrobách svého fundamentu odlišné měsíce, pokládat za ekvivalentní, však dovolte mně, abych Vám tento explicitní výrok blíže objasnil.

Měsíce se ve velikostech sice poměrně liší, avšak svým složením jsou si podobny takřka zcela. Na povrchu všech 3 těles spatřujeme úctyhodné pozůstatky pradávné geologické aktivity, které však ani v nejmenším nenaznačují, že by jádra měsíců žhnula stále, ani nám jinak ve hře na rozřazovanou nepomohou. A konečně vodu (sice v pevném stavu, avšak stále vodu!), která je látkou pro život zcela klíčovou, jejíž výskyt v mimozemských prostorách v nás kdysi vzbuzoval takové překvapení, nejenže nalezneme na všech k výzkumu doporučených tělesech, ale i prakticky všude jinde ve vesmíru. Je dokonale běžná.

Nyní si nepochybně říkáte, že tento problém je neřešitelným labyrintem a že tato prokletá esejistická soutěž musela být snad dílem Daidalovým. I já jsem si zpočátku nevěděl rady. Pak ovšem natrefil jsem letmým pohledem na slova: „Na Ariel byl také detekován oxid uhličitý.“ Jaká to změna situace! Jaký to nádherný zvrat! Jak si je s problematikou obeznámený čtenář dozajista vědom, oxid uhličitý se v žádné soustavě neudrží dlouho, pokud není dodáván. A jaký je nejběžnější zdroj tohoto plynu? Co jiného než dýchání! Dýchání organismů! A i kdyby byl zdroj plynu jinde než v tělech organismů, jeho odhalení jednoznačně napomůže při skeptičtějším nazírání na tento, jak se dosud domníváme, poměrně spolehlivý maják biosféry, podobně jako již dnes hledíme s rezervou na maják vody. Můj hlas pro další vědecké bádání tedy jednoznačně putuje pro Ariel, tajemnou archu života kdesi v nekonečných hlubinách vesmíru. Jestli však skutečně žije, ukáže až čas…

---

English translation:

Ariel
I honestly have no idea. When I studied all the months of Uranus - one by one - I was not able to find any significant differences between Ariel, Oberon and Titania at first. Sure, now you're certainly wondering how I can consider the month, which is so diverse in the bowels of my foundation, to be equivalent, but let me explain this explicit statement to you in more detail.
Although the moons vary quite in size, they are almost completely similar in composition. On the surface of all 3 bodies, we see respectable remnants of ancient geological activity, which, however, do not in the slightest indicate that the nuclei of the moons are still glowing, nor will they otherwise help us in the game of sorting. And finally, water (albeit in a solid state, but still water!), Which is a crucial substance for life, the occurrence of which in extraterrestrial spaces once aroused such a surprise in us, not only in all bodies recommended for research, but also practically everywhere else in space. It's perfectly normal.

Now you are undoubtedly thinking that this problem is an unsolvable labyrinth and that this damn essay competition must have been Daidal's work. I didn't know any advice at first. But then I came across a cursory glance at the words: "Carbon dioxide was also detected on Ariel." What a change in the situation! What a wonderful twist! As the reader is certainly aware of the problem, carbon dioxide will not last long in any system unless it is supplied. And what is the most common source of this gas? What but breathing! Breathing organisms! And even if the source of the gas is elsewhere than in the bodies of organisms, its discovery will clearly help in a more skeptical view of this, as we still believe, relatively reliable biosphere beacon, similar to what we already look with in the water beacon. So my voice for further scientific research clearly travels for Ariel, the mysterious ark of life somewhere in the infinite depths of the universe. However, only time will tell if he is really alive…